Bezohledné zabití holuba

25. července 2018 v 17:30 | Aspinka |  Boj za lepší svět
Tak před dvěma, třemi měsíci jsme s přítelem byli u Václavského náměstí. Právě jsme šli jednou z ulicí, když projíždělo auto kolem holubů, kteří se procházeli po pěší zóně a zobali zbytky drobků ze země. Řidič auta je musel vidět, přesto se nenamáhal se jim jakkoliv vyhnout, ani nezpomalil, aby měli šanci odletět. Holubi jsou na nás zkrátka už příliš zvyklí, a tak jim trvá trochu déle, než zaregistrují, že jim zrovna opravdu hrozí nebezpečí, ale to neznamená, že se měl řidič zachovat tak bezohledně. Zcela evidentně mu jejich osud byl ukradený. Času na přibrždění měl dostatek, přesto se přiřítil takovou rychlostí, že jeden z holubů sice na poslední chvíli stihl uhnout, ale u druhého se ozvala rána, kterou taktéž řidič mohl slyšet. Byla totiž dost hlasitá.

Po tom, co auto projelo, potácel se na druhé straně cesty holub, který nestihl odletět. Nejprve to vypadalo, že má jen sedřenou kůži, ale když jsme k němu s přítelem přišli blíž, zjistili jsme, že má rozbitou i lebku. Podle všeho ho auto vzalo nárazníkem po hlavě, a ta to v takové rychlosti nemohla samozřejmě zvládnout. Vypadalo to docela nechutně, ale ještě víc bolestivě.

Holub nejprve vypadal, že se z toho sebere, že to nebude tak vážné, ale po tom, co jsme viděli, že je rozbitá i lebka a holub se postupně začal chovat víc a víc divně, bylo jasné, že tohle dobré nebude. Chvíli na to nejspíš oslepl, protože se najednou někam zoufale rozběhl, ale narazil do domu, jako by ho ani neviděl. Evidentně hodně trpěl. Padal na zem, pořád škubal hlavou a měl otevřený zobák, z kterého však nevyšla ani hláska.

Trvalo to jen pár minut, ale zdála se to být věčnost. Ta bezmoc, když vidíte, jak trpí a vlastně nemůžete v tu chvíli už nic udělat. Po pár minutách padl opět na zem, zaplácal křídly, převrátil se na záda a zemřel.

Ale víte, co mě na tom nejvíc udivovalo? Ten řidič, kterému to bylo jedno. Který zaparkoval jen pár metrů od nás, kam někomu vezl nejspíš nějakou zásilku, seděl v zadním prostoru auta a neměl nejspíš ani tušení, co způsobil. Ti lidé, kteří byli u toho jako my, ale nikdo se nad tím nepozastavil. Všichni se dál věnovali svým činnostem. Ti lidé, kteří procházeli okolo a jediné, na co se zmohli, byly znechucené výrazy a pohledy, že jsme s přítelem asi úplní magoři, že nás zajímá nějaký holub.

Ano, zajímal nás holub. Protože to byl pořád živý tvor, jehož život navždy končil. A jen proto, že je to holub a je jich strašně moc, kvůli tomu ten život nemá žádnou hodnotu? Kvůli tomu je něco míň než my lidé? To jsou lidé vážně tak ubozí, že jediné, co umí, je nasadit znechucený výraz? Co až by někdo nasadil znechucený výraz po tom, co oni budou mít rozbitou hlavu? Co až by je někdo kvůli tomu opustil, že na tohle se dívat nebude, a oni by zemřeli sami? A ten řidič by si měl také sáhnout do svědomí. Nechápu, jak někdo může být tak v klidu po tom, co srazí holuba, který kvůli tomu zemře mučivou smrtí. Je mi z toho člověka špatně...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.