Lucie

10. července 2018 v 16:21 | Aspinka + Marek |  Pokusy o texty
Procházím se po chodbách,
zbaven všech mých radostí,
přemýšlejíc, kdo je vrah,
co zabil moje přednosti.
Doprovázen zvukem deště,
co pořád padá na zem,
chtěl bych prožít štěstí ještě,
i když jsem dost přešlý mrazem.
Po chodbách se dále toulám,
vídám páry furt se líbat,
v ruce klíče smutkem žmoulám,
už nechci víc se na to dívat.

A ve chvíli nejtěžší,
kdy naděj mizí v dálce,
jen jedna dívka potěší,
svou útěchou, tak sladce.

R.: Její vlasy ohnivé,
když zavlní se drobným vánkem,
mám pocity zas hřejivé,
teď spím už klidným spánkem.
Jsi pro mě přítel výjimečný,
co občas se i napije,
já za všechno jsem hrozně vděčný,
děkuju Ti, Lucie.

Těšíc se moc na středu,
o ruce své já strach teď mám,
však stejně za ní pojedu,
i když budu zase pořezán.
Snad ty rány jsou mou památkou,
že přítel pravý tam někde je,
že až budu mít problém s náladou,
tak na mě se rád usměje.

A ve chvíli nejtěžší,
kdy naděj mizí v dálce,
jen jedna dívka potěší,
svou útěchou, tak sladce.

R.:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.