Moje autistické perličky

22. července 2018 v 22:47 | Aspinka |  Já a Asperger
V televizi, tuším, že v nějaké reportáži o záchrance, byla paní po autonehodě. Jiná paní - zachránkyně volala na dispečink záchranné služby, kde se jí zeptali: "Jak paní vypadá?" Moje první myšlenka v tu chvíli byla: "Proč je zajímá, jak vypadá? K čemu potřebují vědět, jaké má vlasy, jak je vysoká, kolik váží....?" :D

Až by se mi to stalo doopravdy, moc vtipné by to nebylo. Ale je to krásná ukázka toho, jak funguje autistický mozek. :D Pokud by dispečerku zajímal zdravotní stav, musela by se zeptat konkrétněji. Osobně bych lépe pochopila otázku, v jakém je paní stavu, nebo co paní je. Nebo dodat nějakou konkrétní otázku, například, jestli paní dýchá. :)


Určitě znáte říkanku "Mámo, táto, v komoře je myš! Pustíme tam kocoura, on tu myšku vyšťourá. Mámo, táto, už tam není nic!" Jednou jsme si jí říkali z legrace s přítelem. Ten ale najednou řekl: "Né myš, chléb je tam!" Já ale slovo chléb nečekala, navíc častěji člověk slyší spíš chleba, proto jsem mu nerozuměla a zeptala se, co že tam je. Přítel to zopakoval, načež jsem zareagovala: "Co je to chléb?" :D

Jelikož mě tím tak zaskočil, vůbec mi nedošly souvislosti a tak základní slovo jako chléb jsem v tu chvíli vůbec neznala. A protože v říkance byla myška, myslela jsem si, že chléb je nějaké jiné zvířátko, které jenom neznám. :D


V současné době se s partnerem stěhujeme a já to už moc nedávám. Přítel na mě spustil zase jednou anglicky, protože narozdíl ode mě je v ní skvělý a baví ho, a tak mi řekl: "Be calm and..." - už nevím, co následovalo. Jelikož jsem angličtinu opět vůbec nečekala a ještě mám u ní velký problém v poslechu, zeptala jsem se suverénně: "Cože? Jaký výkaly?" :D


Ve Fruitisimu mají nápoj, který mají pojmenovaný jako ME2D. Dlouho jsem přemýšlela, jak se to čte. Napadalo mě "Me-dva-dé", "[mí tú dý]" po anglicku, ale onoho skrytého medvěda jsem v tom opravdu neviděla. :D


Když bylo venku jedno z těch velkých veder a viděli jsme s přítelem venku černocha, automaticky to ve mně vzbudilo dojem "chodící čokolády, která se každou chvíli musí roztéct". Teprve o tu (možná necelou) sekundu později, kdy si to mozek přebral, mi došlo, že to pochopitelně není čokoláda, ale normální člověk. Nemyslela jsem to nijak zle, proti lidem s tmavou nebo jakoukoliv jinou barvou pleti nemám vůbec nic, nicméně tomuto pocitu jsem se nedokázala ubránit. Nevím, možná se vám to také stává, jen se o tom třeba nemluví. Já ale jako autistka jsem to okamžitě okomentovala, protože jsem na tom neshledávala nic špatného. A vlastně neshledávám pořád. Je ale asi pravda, že ne každý by měl pro tento můj dojem pochopení. Je to ovšem jeden z příkladů, že autisté jsou prostě upřímní a někdy řeknou něco naplno, i když se to zrovna nehodí. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.