Nákupy aneb Boj s autismem v drogerii

26. července 2018 v 22:51 | Aspinka |  Já a Asperger
Odmalička nákupy prostě nesnáším. Nebo aspoň ne ty, které trvají moc dlouho. Když jsem jako malá chodila s maminkou na nákup do Globusu, dělalo se mi po určité době špatně. A nemám to ráda dodnes. Všude kolem spousta lidí, spousta uliček, spousta produktů, spousta všeho možného... Pokaždé mi takový nákup přijde nesnesitelně nekonečný. Ta dlouhá cesta, to množství regálů, než vůbec koupím vše, co potřebuji a dojdu konečně k pokladně. Fuj.

Stejně tak nesnáším, když chci něco na sebe. Jsem holka a ráda se podívám do obchodu, vyzkouším si něco pěkného a tak. Ale nedej bože, když něco fakt potřebuji. Buď to totiž nemohu sehnat a jsem celá nervní z toho, že musím procházet víc jak tři obchody a víc jak dvakrát se převlékat, abych si něco vyzkoušela, nebo stejně potřebuji projít co nejvíc obchodů, abych se ujistila, že nikde už nenajdu nic lepšího. V takovou chvíli opravdu nikdy nepochopím, proč se sama dobrovolně tolik vyčerpávám, ale nedokážu se prostě nějak rozhodovat a vždy potřebuji jistotu, že mě druhý den nebude náhodou mrzet, že jsem se nepodívala ještě někam jinam, kde bych našla třeba hezčí tílko.

Nejhorší je, když opravdu nemohu něco sehnat, což se stává běžně, a takový nákup mě pronásleduje třeba i několik dní. Kromě všech těch vjemů a hledání nějakého požadovaného kousku, je strašné i to převlékání v těch poněkud malých kabinkách, kam si máte sotva kam odložit, je tam šílený vzduch, a do toho mám dlouhé vlasy, které se mi všude motají, cuchají se, a čím víckrát se převlékám, tím víc elektrizují. V takových chvílích už opravdu zuřím, dělá se mi špatně z vyčerpání a jsem šíleně unavená.

Dnes jsem potřebovala do drogerky pro několik věcí. Nákup v drogerii jako holka mám částečně ráda, obzvlášť když se rozhodnu zkusit něco nového a potom se nemůžu dočkat, až to doma vyzkouším. Ale zároveň nerada zkouším nové věci, protože nesnáším to rozhodování. Myslím, že typickým příkladem, jak prožívám, pro jiné běžný nákup v drogerce, byl právě dnešek.

Věděla jsem, že potřebuji zubní pastu. Jelikož nemám žádnou oblíbenou, je to pro mě vždy jedna z nejhorších položek. Pokaždé chci zkusit nějakou novou, jestli s ní nebudu spokojenější, jestli mi víc nepřiroste k srdci, ale když jsem dnes opět přišla k regálu s pastami, zůstala jsem před ním nakonec jako vždy jen bezmocně a zoufale stát. Těch zubních past... těch značek... tolik možností, na jaké se dělí... různé příchutě... různý vzhled... různá cena... Já prostě nikdy nevím, jak si vybrat! Podle čeho? Jak si vybrat značku? Jak si vybrat potom tu konkrétní pastu? Jak poznám, že bude dobrá? Co když mi nebude vyhovovat? Přeci ji kvůli tomu potom nevyhodím... A než ji vypotřebuju, to bude ještě věčnost! Většinou to za mě rozsekne přítel, který to (díkybohu) psychicky nevydrží :D, ale být tam sama, tak tam stojím snad hodinu a připadám si jako totální magor, který ani neví, co chce. :D

No, i dnes to rozsekl nějak spíš přítel, a já tak odešla se stejnou pastou, co posledně, jen s trochu jinou příchutí. Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, a tak jsem šla už trochu veseleji pro nový šampon. S tím jsem totiž naštěstí spokojená a minimálně dnes jsem neměla v plánu kupovat jiný. Jenže oni ho neměli! Jakože vůbec, asi ho vyřadili ze sortimentu. Od té stejné řady zbyly totiž jen masky na vlasy, a u těch bylo napsáno: "VÝPRODEJ". Řekla jsem si tedy, že si vezmu svůj druhý oblíbený šampón - Laveru s divokou růží. Laveru naštěstí měli, ale ne divokou růži! Začínala jsem cítit naprostou bezmoc a zoufale se pověsila na přítele, že už nechci nakupovat. Ale chtěla jsem to mít za sebou. Zaměřila jsem se tedy na šampony typu BIO a VEGAN, čímž se mi výběr hodně zúžil, ale potom jsem zjistila, že jsou BIO a VEGAN i šampony, které nemají takto nadepsanou cedulku. V tu chvíli už mě braly mrákoty :D Naštěstí přítel byl opět pohotový, a jelikož mě už zná a umí i jiné jazyky než je čeština, tak mi rychle dokázal vyřadit všechny šampony, které bych nechtěla, a já si tak vybírala už jen ze zbylých tří a o chvíli později se už radovala opět z nově pořízených věcí. :D Ještě, že ho mám, a že mě i v takových chvílích miluje... :D :)

Málokdo si ale dokáže asi představit, jak se v tu chvíli cítím. Když stojím před regálem a vidím to obrovské množství všeho možného a vůbec nevím, čeho se vlastně mám chytit, kde začít, a není nic, co by mě vyloženě už na pohled uchvátilo, tak bych si tam v tu chvíli nejradši rezignovaně sedla s košíkem na zem a prostě počkala. Nevím na co, asi na nějaký zázrak, nebo bych se tam zakempila se sešitem v ruce a prošla všechny produkty a dělala si poznámky, k čemu jsou, a jak moc mi přijdou dobré. Podle toho bych se potom nějak rozhodovala dál. Ale to pochopitelně nejde. Nebo aspoň ne se sociální fobií. :D A bohužel to není jen u těchto věcí, ale v podstatě u všeho, u čeho nemám vyloženě takové to "chci jedině tohle, nic jiného". A je jedno, jestli jsou to zrovna jednotlivé regály v drogerii, nebo jestli kupuju jídlo. Ale ta drogerka je pro mě asi nejhorší, protože tam to záleží především na mně a nejen, že je to pro mě velmi chaotické všechno, ale zároveň se od dětství celkově velmi špatně rozhoduju. Naštěstí se obvykle najde někdo, kdo to už nevydrží a rozhodne to za mě. Ovšem musí mi zároveň předložit argumenty, proč zrovna toto, abych měla jistotu, že dělám dobře a byla schopná zaplatit a odejít. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.