Pokydaná, ale spokojená

3. srpna 2018 v 19:43 | Aspinka |  Já a Asperger
Dnes jsme byli s přítelem opět venku, protože si potřeboval něco zařídit, a já si chtěla koupit nový sešit, do kterého si budu psát vlastní texty. To pro mě byla motivace dost velká, abych to vedro opět nějak přežila.

Cestou jsme se zastavili na obědě. Dala jsem si rýži s takovou tou indickou pálivou omáčkou, kterou jsem se snažila na tu rýži nalít, abych si to mohla smíchat. Bohužel ona omáčka se krásně rozprskla rovnou na mé čistě bílé šaty. Nevím, zda to v tu chvíli bylo víc aspergerovské, nebo zda více zahrála roli moje přidružená sociální fobie, ale každopádně se mi chtělo brečet. Ne proto, že bych byla taková barbínka, jsem úplně obyčejná holka, která se po většinu času ani nemaluje, ale prostě jsem si nedokázala představit, že v tom vstanu od stolu a vyjdu mezi lidi. Z těch jejich pohledů jsem měla předem hrůzu. Nejraději bych si šla okamžitě koupit nové šaty, a co nejrychleji se převlékla. Cítila jsem se ukrutně bezmocně. Věděla jsem, že od toho stolu budu muset nakonec vstát, a zároveň jsem měla pocit, že to prostě nedokážu.

Přítel mě začal utěšovat, že se to stalo někdy každému, a komu ne, tomu se to ještě v životě stane, a dalšími povzbudivými větami. Ale mně to tentokrát moc nestačilo, i když jsem věděla, že v podstatě nemám na výběr. Nakonec mi ale nevědomky pomohl, když mě poprosil, jestli bych mu vzala balíček, že dojde ještě pro pití. A já si uvědomila, že tím balíčkem to můžu krásně zakrýt!

Cestou jsme se zastavovali v slíbeném papírnictví a já si mohla vybrat konečně zase nový krásný sešit. Papírnictví prostě zbožňuju a zbožňuju nejvíc ty chvíle, kdy si můžu koupit nový sešit. Nejradši mám sešity s matnými tvrdými deskami. Vyměnila jsem ho za balíček a celou cestu domů si hrdě nesla tuto svou radost, kterou jsem zároveň zakrývala své skvrny na šatech. A už se nemůžu dočkat, až do něj začnu psát! :) Jen se bojím, že to nějak pokazím zase. Vždycky mám totiž hrozné dilema, jak co psát, jakým písmem a jakou barvou udělat nadpis apod. Nesnáším chvíle, kdy se nějak spletu a napíšu něco špatně, vynechám menší počet řádků, nebo musím v tom sešitě škrtat. Nejradši bych si v takových chvílích pořídila nový sešit, ten stejný. Většinou to ale dopadne tak, že stránku vytrhnu, celou ji přepíšu, jsem nešťastná, že to je v tom sešitě poznat, že tam chybí stránka, a časem si nakonec zvyknu. Tak snad to tentokrát moc nepokazím... :D :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.