Stimming aneb Moje autistické uklidňovátko

12. srpna 2018 v 9:52 | Aspinka |  Já a Asperger
Spousta autistů se potýká s tzv. stimmingem, což jsou různé pohyby a činnosti (kousání, pohupování apod.), které jim pomáhají zvládat nějaké situace, emoce, smyslové přetížení...Hned na začátek je třeba říct, že každý má projevy jiné, může jich mít i několik, zejména u dětí se mohou týkat také druhých osob (např. štípání někoho jiného), ale jinak jde o zcela nezávadnou věc!

Já stimmuju pochopitelně již od dětství, ale donedávna jsem nevěděla, že tyto moje činnosti jsou nějakým způsobem specifické, nebo že mají dokonce název!

Jako malá, nemám ponětí, kdy to začalo, jsem si cucala pusu. Tím mám na mysli, že jsem si spodní ret jakoby vtahovala do pusy. Osobně bych řekla, že jsem si tím nahrazovala velice účinnou pomůcku, kterou byl dříve dudlík. Bylo to pro mě něco, čeho jsem se prostě nedokázala zbavit, a bez čeho jsem nedokázala usnout. Říká se, že stimmování by se autistům nemělo jakkoliv zakazovat kvůli jeho významu, ale já si tím přivodila postupně předkus, takže bohužel... Zbavila jsem se toho až ve chvíli, kdy jsem dostala pevná rovnátka a v souvislosti s nimi na patro takovou destičku, která měla lehce pozměnit stavbu chrupu, abych si spodními předními zuby nenarážela do těch vrchních. Obojí bylo přiděláno napevno k sobě, takže jsem si destičku nemohla vyndat. Než jsem si na to zvykla, bylo to strašné, protože mi to neumožňovalo před spaním cucat si pusu a první noci jsem myslela, že ani neusnu. Nakonec se to vždy naštěstí nějak povedlo, ale bylo to prostě hrozný! Když mi po pár letech rovnátka sundali, už jsem si pusu necucala a dávám si pozor, abych s tím zase nezačala, protože bych musela mít jinak rovnátka asi na celý život. :D Stále mám ale několik dalších stimmingů a je možné, že si teď ani na všechny nevzpomenu.

Mezi moje stimmingy patří:
  • kroucení si vlasů kolem prstů
  • kousání si pusy
  • tahání a mačkání prstů
  • pohrávání si s něčím (hlazení nějakého předmětu, jeho mačkání apod.) - jednou jsem se bála, že ze samé nervozity si zlomím klíče, protože jsem je nekontrolovatelně měla pořád potřebu v ruce ohýbat, ale naštěstí jsem zjistila, že zas takovou sílu asi nevyvíjím, takže když můžu, "lámu" klíče pořád :D
  • "leštění" si nehtů prstami (někdy i partnerovi)
  • žmoulání volnější kůže u kotníků nebo na rukou (obdoba štípání)
  • škrábání se
  • pohupování se
  • pohupování a různé (často rytmické) pohyby nohama nebo prstami u nohou - nohama musím celkově pořád něco dělat a můj přítel se kolikrát směje, že si žijou svým vlastním životem (např. se prý "rozhlíží kolem" :D)
  • chození sem a tam (většinou do osmiček, aby se mi nemotala hlava :D)
  • žmoulání nějaké látky, tahání za ní
  • tahání za látku prstami u nohou, chytání "vlnek" mezi prsty a "ježdění" s nimi mezi prsty sem a tam (bez toho zásadně neusnu)

Když to tak píšu všechno, zjišťuju, že jsem vlastně strašně aktivní člověk, jen tak nějak "minimalisticky". Nikdy mi nedošlo, kolik stimmingů vlastně mám, a jak moc se během dne napohybuju. :D

A proč to všechno dělám? Jak už bylo řečeno v úvodu, uklidňuje mě to. Uklidňuje mě to ve chvílích, které jsou pro mě jakkoliv náročné, ať už emočně nebo mentálně. Pomáhá mi to se nějak do určité míry uklidnit, zvládnout tu danou situaci, ale také mi to pomáhá se soustředit a přemýšlet. Jsou lidé, kteří když si ve škole při vyučování kreslí, tak jim to opravdu zhoršuje pozornost. Ale pak jsou lidé, kterým to pomáhá tu pozornost naopak udržet, a když tu možnost nemají, soustředí se o to hůř, protože začnou být nervózní. Já si ve škole sice nikdy nekreslila, ale když mám tu možnost, tak si ráda kreslím, když třeba telefonuju. Většinou jsou to nějaké kraviny jako šnečci, sluníčka, kytičky, geometrické tvary...

Když si jdu večer lehnout, bez stimmování bych prostě buď neusla, anebo po dlouhé době a hodně nespokojená. Stimmování mi pomáhá se uklidnit a tak nějak se ukolíbat, unavit se. Díky tomu je můj mozek schopný nějakým způsobem vypnout.

Stimming ale není jen o uklidnění a soustředění. Já ho používám často také ve chvílích, kdy se nudím. Nevím přesně proč. Buď proto, že v tu chvíli ve skutečnosti přemýšlím, co budu dělat, nebo proto, že je to pro mě prostě forma zabavení se.

Někdo by ještě mohl říct, že stimmuju i když jsem unavená, ale ještě nejdu spát, tak co tím sleduju. :D No, sleduju tím to, že když jsem unavená, jsem mnohem citlivější na jakékoliv smyslové přehlcení, a pokud ještě z jakéhokoliv důvodu nemůžu jít spát, tak tím stimmováním posouvám onen meltdown a je to pro mě taková trochu shutdown fáze. :) Ale pak to jsou právě ty chvíle, kdy když se to přetáhne, tak si partner s nadsázkou nesmí udělat ani šťávu, protože mu hned nervózně vytknu, že akorát zdržuje. :D A sama jít spát nedokážu, protože by mě všechny zvuky a světla rušily a přes takové to vnitřní očekávání, "kdy už přijde" bych ani neusla. :) Nehledě na to, že bych byla nervózní, že když už se mi podaří usnout, tak mě stejně vzbudí, až si bude lehat do postele.

Pokud se tedy ještě ptáte, jak moc je pro mě stimming ve skutečnosti důležitý, tak je pro mě důležitý strašně. Jsou to jen nenápadné věci, které nikomu nevadí, kterých si spousta lidí ani nevšimne a mohou se tudíž zdát jako nepodstatné, ale já bych bez nich nedokázala fungovat. Jsou to vlastně takové "zlozvyky", ale narozdíl od nich je stimming opravdu důležitý a nejde se ho prostě jen tak zbavit. Ano, můžete se zbavit nějakého stimmingu, ale stejně si za něj najdete náhradu a budete dělat i spoustu dalších. :) A mně jako autistce stimming nijak nevadí, nepřekáží mi. Pro mě je to vlastně taková forma relaxace. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.