Zábava, horko a sociální vyčerpání

3. srpna 2018 v 11:30 | Aspinka |  Já a Asperger
Včera jsme byli s partnerem, jeho sestřenicí, jejím partnerem a jejich malou holčičkou v Containallu. Původně se mi moc jít ani nechtělo, protože jsem si nedokázala představit, že v tomto počasí opustím svůj milovaný větrák a vyjdu ven. Ale naštěstí se začlo trochu zatahovat a foukat, takže jsem šla. Autobus byl pro mě peklo, a to doslova, ale přežila jsem to.

Večer probíhal skvěle, byla zábava. Uvědomila jsem si ale, že je to skvělá situace, jak opět popsat Aspergerův syndrom. Ty lidi už nějakou dobu znám, i když úplná otevřenost tam zatím není, protože se nevídáme tak často, a navíc jsou o víc jak 10 let starší než já. Ale jsou to lidi, které jsem si vcelku oblíbila, protože jsou to hrozní pohodáři a zároveň na mě působí oba rozumně. Navíc vědí i o mém Aspergeru a chovají se ke mně přesto úplně normálně, což mi strašně vyhovuje.

V Containallu jsme s nimi seděli asi 2 hodiny a po celou dobu debata plynula velmi rychle. Všichni si navzájem skákali do řeči, takže jsem se občas nestihla ani nadechnout, abych se aspoň pokusila něco dodat, ale zároveň jsem se necítila ani odstrčeně. Sem tam se nějaká ta mezera našla i pro mě a zároveň i oni sami neměli problém se se mnou bavit, takže jsem měla na můj vkus komunikace tak akorát. Ani příliš, ani málo. :)

Bylo to pro mě ale velice náročné a chaotické. Ačkoliv mě to s nimi bavilo, nejsem zatím naladěna na jejich způsob vyjadřování, a tak se ve spoustě věcech ztrácím a nejsem si jistá, jak je myslí. Zároveň jejich vzájemné skákání do debaty v prostředí, které bylo i tak rušné, bylo pro mě opravdu skvělým posilováním mozku. Absolutně jsem nestíhala celý večer sledovat, kdo co říká, ztrácela se v některých větách a díky ruchu z okolí zároveň i špatně rozumněla. Autisticky to pro mě bylo tedy opravdu vysoce náročné, ale zároveň příjemné setkání.

Když jsme se zvedli, že půjdeme domů, měla jsem už prakticky vypnuto. Věděla jsem, že druhý den bych znova jít nemohla, že bych si to neužila. Doprovodili jsme je domů, protože bydleli jen kousek, a s přítelem jsme následně jeli ještě přes celé město.

Bohužel jsme se cestou úplně nepohodli, protože jsme každý mluvili o něčem trochu jiném a nedokázali jsme si to navzájem vysvětlit, kdo co máme na mysli. Než jsme se k tomu dopátrali, byli jsme doma. Byla jsem už šíleně vyčerpaná z veškeré té komunikace, doma mě plesklo znovu to šílené vedro, protože zatímco venku bylo po dešti, uvnitř ani nezafoukalo. Navíc bylo hodně hodin a já věděla, že se musím ještě odstrojit, potřebuju nutně prolítnout sprchou a jít do postele, do které se mi zároveň strašně nechtělo, jenže jsem zároveň věděla, že když nepůjdu spát ideálně okamžitě, budu druhý den unavená, protože tak prostě funguju - když naruším svůj běžný režim, je jedno, jak dlouho budu spát, prostě to tělo je z toho druhý den zmatené a nedokáže fungovat naplno. A ten stav opravdu ráda nemám, protože pro autistu to znamená být v podstatě celý den nepoužitelný. :D

Bylo toho na mě už příliš - dlouhá cesta, naprosté sociální vyčerpání, opět šílené vedro a nesouhlas s tím, aby ten den už končil a zároveň to byla potřeba. Naprosto vyčerpaná jsem propadla meltdownu. Měla jsem dojem, že je všechno úplně špatně. Na jedné stránce jsem četla, že jednou z rad, jak se vysvobodit z meltdown stavu, je dát si něco teplého nebo se zabalit do deky. Na ostatní rady jsem si nebyla schopná vzpomenout, tahle mi prostě utkvěla v hlavě. Ale jediné, na co jsem se zmohla bylo, že jsem se slzami v očích řekla: "A co mám dělat, když je vedro?". Načež přítel mi pohotově nalil vychlazený ledový čaj, dal mi kostičku čokolády a objal mě. A já se začala cítit konečně zase lépe, vykoupala se a šla spát. :)

Takže takhle nějak může vypadat vcelku obyčejný den z pohledu autisty. :) Vůbec jsem nechápala, jak ostatní lidi vůbec můžou být v tom vedru venku jako by nic. Jak můžou hrát volejbal a nohejbal. Jak přítelova sestřenice a její partner můžou být schopni ještě s dítětem být celý den někde pryč a večer strávit nečekaně ještě s námi venku. Vůbec nepůsobili vyčerpaně! Já bych to prostě nedala. A v těchto chvílích jsem si uvědomila, že musím napsat tento článek. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 11:58 | Reagovat

Je skvělý to vidět i z jinýho pohledu. Mě je prostě jen horko. Před chvílí jsem vylezla z jezera, dopíšu tenhle komentář a skočím tam znova :)

2 aspinka | 3. srpna 2018 v 17:13 | Reagovat

[1]: Já měla právě pocit, že tohle jsou ty dny, kdy se všichni musí cítit jako já - na umření. Že všichni jsou zalezlý hlavně doma, nebo se koupou, protože chápu, že ta voda udělá u "normálních" lidí také hodně (to zas jen mně je špatně, když se koupu na tom sluníčku :D), ale včera, když jsem po těch pár dnech vylezla ven a viděla jsem, jak se všichni tváří a chovají jako by bylo o 10 stupňů míň, tak jsem pochopila, že ta horka jsou tak nesnesitelná asi přeci jen hlavně pro citlivé lidi jako jsem já, nikoliv pro většinu populace, jak jsem si původně myslela. :) P.S. Přeju příjemné koupání! :)

3 Jeife | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 17:39 | Reagovat

[2]: Díky. Jezero máme z půlky ve stínu. A tak tam jen ležím a koukám na to málo mráčků, které nahoře je. Žádný nafukovací kravinky. Prostě tam jen tak ležím a veřím vlastním plícím, že mě udrží nad hladinou ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.