O životě

12. října 2018 v 13:27 | Aspinka |  Pokusy o texty
Jmenuji se, no to je vlastně jedno,
a narodila jsem se v Krči hnedka v lednu,
byla jsem jedno z prvních českorepublikových dětí,
teď je mi už pětadvacet, bože, to to letí!

Včera bylo asi tak před deseti lety,
před chvílí ještě nosila jsem pleny,
před týdnem ještě plavala jsem spokojeně v mámě,
nikdo na mě nemohl v tomhle oceáně!

Když jsem měla přijít do tohohle světa,
došlo mi, že jsem se v tý vodě hrozně spletla,
když mě opustila tahle moje malá louže,
radši jsem se oběsila na pupeční šňůře!

Ti blbci mě zachránili, do divný bedny dali,
dnes jsem ráda, že díky nim jsem pořád tady,
a tak si tady žiju život vlastně celkem spokojený,
dokonce jsem našla muže, se kterým jsme propojený!

Jako dítě měla jsem kachny, husy, ovce,
měla jsem snad všechno, jenom méně otce,
dětství jsem s ním ale měla i tak ještě krásný,
pak na svět přišla ségra a všichni byli šťastný!

Asi milionkrát jsem se stěhovala,
bylo to fajn, ty změny jsem milovala,
mezitím puberta přišla, to byl život, páni,
všichni jsme měli haldy a všichni byli v háji!

Na střední jsem prošla, maturitu dala,
dospěla jsem, po patnáctý se stěhovala,
nějací lidi přišli na to, že jsem trochu blázen,
tak proto ta fixace na ten miminkovský bazén!

Už devět let bydlím zase někde v Praze,
jsem buranka, nežije se mi tu blaze,
chybí mi tu čerstvý vzduch a taky vůně trávy,
ticho, klídek a bu-bu-bu-bu-bu-bu-bu-bu-bučení krávy!

Uteklo to jak voda, už jsem žena,
nemám šajnu, co mě čeká, asi změna,
tak si zatím žiju na tom betonovym místě,
a o tom, co se stane, o tom někdy příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.