Že se nemusim bát

12. října 2018 v 13:23 | Aspinka |  Pokusy o texty
Život nás zkouší, učíme se rvát,
až zhasnou okna, nechám si o tobě zdát,
až vyjde měsíc a nebe se zahalí do tmy,
pak prosím přísahej a taky slib mi...

R.: Že se nemusim bát,
že mi nebudeš lhát,
že i když se vzdálíš,
že se mi zas vrátíš,
a že se nemusim bát,
že máš mě vážně rád,
že i když tu blázním,
tak že ti taky scházím.

V bytě teď prázdným jsem jako v cizím,
v noci bez tebe ve tvé posteli ležím,
na ruce vůni tvojí ze spreje stříknu si,
ať pocit více mám, že tu se mnou jsi...

R.: A že se nemusim bát...

Srdce mé strádá, chybí objetí,
je to jen pár chvil, ale pro mě století,
až se probudím a o trochu blíž budeš zas,
pak doufám uslyším tvůj něžnej hlas...

R.: Že se nemusim bát...

R2.: A že se budeme smát,
spolu budeme spát,
a i když se vzdálíš,
tak se mi zas vrátíš,
že si necháš o mně zdát,
že se mě nechceš vzdát,
a že se nezměníš,
že to klidně slíbíš,
že se nemusim bát,
že se nemusim bát,
že se nemusím bát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.